ZŠ Mendíků > Třídní stránky > Třída Ekoškola > Aktuality
Dále si podle kreativity připravíme jehličí – z jedle, borovice, smrku, suché rostliny, plody, skořápky, stuhy, mašličky, jeřabiny, šišky, korálky apod.
POSTUP:
1. Nastřiháme si větvičky jehličí na délku 10-12cm. Větvičky svážeme vázacím drátem po třech k sobě, hustější necháme samostatně.
2. Na korpus přiložíme první řadu větviček hustě vedle sebe a převážeme vázacím drátem. Volný konec drátu 2x obtočíme a stáhneme tak, aby se nerozmotal.
3. Druhou řadu větviček přiložíme tak, aby drát, kterým jsme svázali první řadu nebyl vidět. Takto postupujeme po celém obvodu věnce.
4. Za poslední otočkou drát odstřihneme a spojíme zakroucením se začátkem. Překryjeme ho několika větvičkami.
5. Pokud chceme na věnec umístit svíčky napícháme trny nebo použijeme neohebný drát a zapíchneme ho asi 2 cm hluboko do svíčky. Tu potom do věnce lehce umístíme.
6. Kýváním a tahem zkusíme, zda svíčky skutečně pevně drží, aby nemohly způsobit požár.
7. Ozdobení už je jen otázkou naší kreativity. Svíčky by měly být rovně a rovnoměrně rozmístěné.
8. K upevnění ostatního dekorativního materiálu použijeme drát, lepidlo či tavící pistolí.
- zdroj obrázků a textu: http://www.nerez-pribory.cz
1. jelen evropský
2. liška obecná
http://www.nature-photogallery.eu
3. prase divoké
4. samice jelena evropského - laň
5. samice srnce obecného – srna
6. srnec obecný
7. veverka obecná
8. zajíc polní
Zdroj: http://www.spektrumzdravi.cz (12. 12. 2014)
Před příchodem zimy vyvěšujeme ptačí krmítka, neboť ubývá přirozených zdrojů potravy pro ptáky, jako jsou staré stromy, nejrůznější keře, odkvetlé trávy a bodláčí, zbylé plody ovoce na stromech apod. nebo je potrava schovaná pod sněhem. Pokud chceme ptákům přežití těžkého zimního období ulehčit, nabídněme jim pravidelně doplňované menu na krmítku.
JAK VYROBIT KRMÍTKO? Návod na výrobu jednoduchého krmítka ze dřeva najdete v příloze, polotovary pro jeho sestavení si můžete koupit v šetrném obchůdku Ekocentra Zahrada.
Existuje ale i mnoho jiných typů krmítek:
Z PET lahve a polystyrenového tácku, který k lahvi připevníte špejlí, můžete vytvořit samonásypné krmítko pro drobné ptactvo. (obr.1)
S malými dětmi můžete navlékat na pevnou režnou nit nebo provázek různá semena, bobule nebo kousky ovoce. Materiál se dá navlékat i na špejle a ty pak zavěsíte na stromy.
Krmítkem může být i velká šiška namočená v tukové směsi (viz dále) na obr.2, půlka kokosového ořechu nebo polínko s vyvrtanými otvory pro vtlačení směsi se semínky (obr.3).
Směsí, ořechy nebo lojem jdou plnit i barevné síťky od ovoce, ze kterých ptáci snadno obsah vyzobou.
CO NA KRMÍTKO? Asi nejoblíbenějším ptačím krmením jsou slunečnicová semínka. Milují je všichni pěvci, zvláště sýkorky a zvonci, hrdličky i šplhavci - brhlíci, strakapoudi. Pokud máte celé zralé květy slunečnic, ptáci je do posledního zrnka vyzobou. Pěnkavy a dlasky zase přilákáte na ovesné vločky, ale i na různá semena plevelů a obilovin. Dále můžete na krmítko sypat proso, len, mák, dýňová semínka, jáhly, vlašské ořechy, rozinky, různé bobuloviny (hložinky, bezinky, jeřabiny, ptačí zob). Kosi a drozdi nepohrdnou celým jablkem. Najdou si ho na trávníku nebo ho můžete nabodnout na bodec z prkýnka a velkého hřebíku. Zpestřením ptačí potravy jsou i svazečky bodláků, jitrocele nebo prosa, připevněné ke krmítku. Barevný stehlík je určitě vyzobe.
Pokud seženeme syrový nevařený lůj, zavěsíme ho na drát nebo pevný provázek a nabídneme sýkorkám a strakapoudům. Zavěšujeme ho do stínu, aby neroztával a nežluknul.
NIKDY NEDÁVÁME solený špek, čerstvé ani tvrdé pečivo (ostré drobky chleba mohou poranit ptákům jícen), dále na krmítko nepatří zbytky solených, kořeněných a uzených jídel. Stejně tak ptáky nekrmíme zbytky vánočního cukroví (zejména s krémem a čokoládou) ani plesnivými či zkaženými zbytky potravin.
Tuková směs - tzv. ptačí pudink: smícháme dohromady strouhanku, strouhaný sýr, buráky, ořechy, slunečnicová semínka, proso, len, ovesné vločky, rozdrcené vařené brambory apod. a zalijeme rozpuštěným tukem (lze použít sádlo, syrový lůj nebo i ztužený tuk Omega). Necháme zchladnout a před ztuhnutím směsí naplníme květináče, tuková polénka, půlky kokosových ořechů, namáčíme do ní šišky nebo celé větvičky jehličnanů.
ZÁSADY UMISŤOVÁNÍ KRMÍTEK
• krmítko vyvěšujeme od začátku listopadu do konce března
• krmítko umístíme na závětrné, klidné, stinné místo blízko keřů nebo stromů (2- 3m od nich kvůli predátorům), vhodný je okenní parapet, pokud dáváme krmítko na kůl, mělo by být ve výšce alespoň 1,5 m nad zemí
• krmení by nemělo nikdy dojít, jinak ptáci krmítko brzy opustí
• krmítko pravidelně čistíme
• krmení by nemělo vlhnout a nemělo by být smeteno větrem
• krmítko by nemělo být pro ptáky nebezpečné (trčící hřebíky, dráty apod.)
1. červenka obecná
2. drozd kvíčala
3. hýl obecný
4. pěnkava obecná
5. rehek zahradní
http://skrysovak.rajce.idnes.cz
6. stehlík obecný
7. strnad obecný
8. sýkora koňadra
http://www.wildlifefotoforum.cz
9. sýkora modřinka
http://www.wildlifefotoforum.cz
10. ťuhýk obecný
11. vrabec domácí
12. zvonek zelený
Když napadá sníh a zvěř se nedostane ke keřům a stromkům, je třeba začít s přikrmováním. Myslivci krmí zvěř hlavně senem, ale důležité jsou i obiloviny, které nahrazují jaderné a dužnaté krmivo.
Také lidé mohou přispět a nosit zvěři například žaludy, kaštany a jablka. Pozor na brambory a chleba. Brambory po rozmrznutí hnijí a chleba vlhkem nabobtná a stává se z něj kaše. Toto krmení je dobré dávat dolů pod krmítko.
Každé krmítko musí být zastřešené a má korýtko. V českých lesích se používají krmítka vysoká, protože krmíme převážně zvěř srnčí a jeleny. Nízká krmítka jsou pro zajíce a bažanty, kteří se ale ve větším množství vyskytují hlavně na Moravě.
Zvěř se pase ráno a večer. Krmení doplňujeme dle potřeby během dne.
Důležitým doplňkem je sůl, která se dává buď do děr v pařezech nebo pod krmítko ve zvlášť k tomu upravených kostkách.
Zdroj: http://loskutak.nova.cz (11. 12. 2014)
9. 1. velká schůzka ve 14 hodin v učebně 11 - seznámení s dalším monitorováním, propočítání úspor energií (cíl: umět se orientovat v ekonomice školy a domácnosti)
22. 1. malá schůzka o velké přestávce v učebně 11 - výsledky testů - ekosystémy (cíl: naučit se v ekosystémech pohybovat a chránit je)
Světadíly: Amerika, Afrika, Evropa, Asie, Austrálie, Antarktida
Oceány: Tichý (Pacifik), Atlantský, Indický, Severní ledový oceán
Moře: Středozemní, Baltské, Severní, Černé, Rudé, Žluté, Korálové, Egejské, Arabské, Gronské, Ochotské, Karibské
Ostrovy: Madagaskar, Gronsko, Island, Kypr, Nový Zéland, Kanárské ostrovy, Galapágy, Velikonoční
Poloostrovy: Pyrenejský, Arabský, Přední Indie, Apeninský, Korejský
Řeky: Vltava, Labe, Berounka, Sázava, Dunaj, Morava, Ohře, Odra, Mže, Svitava, Svratka, Volha, Amazonka, Nil, Kongo
Nížiny: Amazonská, Východoevropská, Západosibiřská, Francouzská, Polabská
Pohoří: Krkonoše, Krušné hory, Český les, Šumava, Orlické hory, Jizerské hory, Hrubý a Nízký Jeseník, Bílé Karpaty, Tatry, Kordilery, Andy, Himaláj, Alpy, Atlas
Pouště: Sahara, Gobi, Velká písečná poušť
Zálivy: Mexický záliv, Hudsonův záliv, Perský záliv, Bengálský záliv, Velký australský záliv, Aljašský záliv
Jezera: Mrtvé moře, Bajkal, Hořejší jezero, Kaspické moře
- zdroj: http://f-picture.net
Horkovzdušný balón je první prostředek, díky kterému se člověk dokázal vznést do vzduchu. Skládá se z obalu, textilní části, která je naplněna horkým vzduchem a vyvíjí potřebný vztlak, dále pak z koše pro posádku, hořáku, ohřívajího vzduch v obalu, a lahví na palivo (propan či směs propanu a butanu).
Za počátek balónového létání se považuje 5. červen 1783, kdy se z Annonay vznesl první horkovzdušný balon bratří Montgolfierů s „pasažéry“ (ovcí, kachnou a kohoutem) na palubě. Jejich návratem se prokázalo, že v atmosféře nejsou jedovaté plyny a otevřeli tím létání i pro lidské posádky.
Tou první byli Jean-François Pilâtre de Rozier a François Laurent d'Arlandes, kteří se vznesli 21. listopadu 1783 a odstartovali tak éru vzduchoplavby.
Balóny se úspěšně vyvíjely více než století, než byly víceméně vytlačeny letadly těžšími vzduchu. K renesanci balónů došlo zase až v 70. letech v souvislosti s jejich využitím pro rekreaci a reklamu.
Konstrukce
Obal
Obal je základní součástí balónu. Je vyroben ze speciální polyesterové či polyamidové (též nylonové) textilie, která je ve spodní části v blízkosti hořáku nahrazena nehořlavou nomexovou textilií. Pevnost obalu zvýšují nosné popruhy, pokračující pod obal ocelovými lanky, na nichž je zavěšen koš.
V horní části obalu je paraventil (též parašut z angl. parachute), uzavíratelný otvor pro vypouštění přebytečného horkého vzduchu pro uvedení balónu do klesání. Paraventil může být nahrazen zařízením pro rychlé vypouštění vzduchu (Smart VentTM či obdobná konstrukce).
Rovněž může být po straně vybaven rotačním ventilem, jenž směrovým vypouštěním vzduchu způsobí otáčení balónu ve vzduchu (nezajišťuje řízení směru letu).
Velikost obalu může být od 600 m3 do 17000 m3, běžná velikost pro pilota + 4 pasažéry je 3000 m3.
Koš
Nese posádku, palivové lahve, přístroje atd. Je vyroben z ratanu, má ocelový rám a dřevěnou podlahu, po straně stup pro snadnější nastupování, horní okraj je polstrován a čalouněn kůží kvůli pohodlí a ochraně pasažérů. Koš může být též vybaven dvířky pro snadnější nastupování.
Hořák
Zajišťuje ohřívání vzduchu v obalu. Spaluje propan či LPG. Skládá se nejčastěji ze dvou samostatných jednotek (může být 1 až 4), každá má výkon řádově 3 MW.
Palivové lahve
Láhve na plyn z nerezové oceli (též titanu, dříve i hliníku) obsahují zásobu paliva na let. Vyrábějí se ve velikostech od 40 do 80 litrů, běžně jsou v koši 3–4, spotřeba při běžném letu se podle délky a podmínek pohybuje mezi 60–150 litry.
Ventilátor
Slouží k primárnímu naplnění obalu studeným vzduchem před započetím jeho ohřívání. Během letu není třeba, zůstává proto na zemi. Vyrábí se s motory o výkonech 5–13 koní.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org (4. 12. 2014)
1. žula
http://hospodariuk.rajce.idnes.cz
2. rula
3. čedič
4. znělec
http://departments.fsv.cvut.cz
5. pískovec
http://atlas.horniny.sci.muni.cz
6. vápenec
7. křemen
8. živec
9. biotit
http://www.sberatelmineralu.cz
10. muskovit